Historie našeho sboru začíná ve Zdicích 12.září 1843, kdy byl založen útvar pro boj s ohněm paličem oheň v čp. 60 u pana Jana Pilaře. K ohňům, které postihovaly náš kraj, se přidaly i ty založené, požár postihlo všech 12 domků na levé straně cesty. Další velký oheň vznikl 29. října 1845 ve stáji Josefa Mužíka v čp. 36 a způsobil ohně na 3 selských usedlostech a 13 domcích. O dva roky později vyhořela dle školní kroniky čp. 25, 26, 27 a 6 stodol.
Roku 1853 zřizuje Praha první hasičský sbor z povolání v počtu 28 mužů. Hasičská ochrana byla pak svěřena dobrovolníkům.
Ač již existovaly hasičské sbory s německým vedením, první Sbor dobrovolných hasičů s českým vedením byl založen ve Velvarech roku 1864. Tohoto roku zažádalo o povolení a Stanovy 12 obcí a tři města.
Tak jako z mnohých stran naší země byl možno slyšet roku 1882 konečně i u nás.
Sbor dobrovolných hasičů patří k nejstarším spolkům v našem městě.
Dne 14. listopadu roku 1880 se uskutečnila první schůzka vedoucí k založení tohoto spolku, na kterou pozvali starosta obce Petr Sklenář, obecní úředník Ignác Bejbl a rolník František Kozler z čp. 3 tyto zdické občany:
Albína Siebra – ředitele cukrovaru, Josefa Čapka – stavitele, Františka Schöbla – přednostu železniční stanice, Václava Hůrku – rolníka z čp. 27, Josefa Čížka – mistra kamenického, Josefa Pechara – řídícího učitele, Františka Holečka – rolníka z čp. 41 a Františka Merhauta – rolníka z čp. 43.
I když to byli lidé různých profesí, spojovala je snaha vybudovat dobrovolnou organizaci, která by ochraňovala majetek i životy občanů před požáry. Na této schůzce bylo rozhodnuto požádat o povolení spolku C.K. okresní hejtmanství v Hořovicích, to vydalo 14. listopadu 1882 a tím oficiálně započal jeden z nejstarších spolků u nás. V době svého založení čítal sbor celkem 25 činných členů a 10 členů čestných.
Na první valné hromadě 1. března 1883 byl předsedou zvolen František Kozler a velitelem Bedřich Křemen. Práce pokladníka se ujal pan František Merhaut a jednatelem byl zvolen Antonín Holeček.
O vycvičení mužstva byl požádán berounský dobrovolný hasič F. Mašek, který za jednu cestu dostával vyplaceny 2 zlaté. Vrchním lezcem byl zvolen Adolf Grünwald a stříkačníkem Antonín Holeček.
Ještě v roce 1882 zakoupila obec hasičskému spolku novou hasičskou stříkačku od pražské firmy Smekal za 900 zlatých.
V další výstroji byly žebříky zavěšovací, hákové, posunovací, koše, džbery na vodu a plachta. Hasičský sbor neměl v té době a ještě o mnoho let později možnost umístit hasičské náčiní, včetně stříkačky na příhodném místě a mít tak pro členstvo i potřebný materiál odpovídající zázemí.
Jedinými příjmy do hasičské pokladny byly výtěžky z každoročně pořádaných Hasičských plesů , členské příspěvky a dary zámožných občanů. Velkou událostí pro všechny hasiče byl den 17. června roku 1888 kdy byl ve Zdicích pořádán valný sjezd Hasičské Podbrdské župy, kterého se zúčastnilo 26 sborů a 343 jejich členů.
Rok 1899 byl rokem více než-li rušným. Požáry byly zaznamenány mnohé a došlo i k velkému oslabení sboru hromadným vystoupení 9 činných členů ze sboru z důvodů neshod mezi ostatními spolky a hasiči i z pocitu , že ostatní spoluobčané jeví pramalý zájem o hasičstvo.
Velikým problémem bylo získávání potřebné koňské přípřeže. Roku 1903 byl podán návrh, aby obecní zastupitelstvo určilo sedlákům povinné požární přípřeže tak, aby byla zajištěna technická akceschopnost mužstva.
Příchod 1. světová válka
Během 1. světové války utvořili zdičtí hasiči kolonu pro přepravu raněných a nemocných vojínů do lazaretu /sokolovny/, kam přepravili celkem 380 mužů.
Na župním sjezdu v červnu roku 1926 převzali členové hasičského sboru Zdice novou motorovou stříkačku „Ebert“ s příslušenstvím. Na tomto župním sjezdu se zúčastnili zdičtí hasiči tzv.sekyrkového cvičení – provedlo 169 mužů, dále cvičení se žebříkem a ženy předvedly cvičení se stříkačkou k požáru.
Jedním z největších požárů ve Zdicích byl ten na parní pile fy. Budil a spol. Požár v krátké době zachvátil celý závod. Spolu se zdickými hasiči zasahovalo zde 10 sborů. Na pile bylo v době požáru 19 vagónů dřevěné vaty, prken, palivového dříví a kulatiny.
Omezení spolku nacisty
V době 2. světové války bylo zakázáno schůzování, nošení hasičských odznaků “Na pomoc“, brigadýrky ke slavnostnímu stejnokroji a dle nařízení museli býti vyloučeni ze sboru nearijští členové. Hasiči byli povinni držet noční požární hlídky ve zbrojnici a plnit nespočetná nařízení.
Roku 1942 je v zápisech uvedeno „Ani jediný ze zakládajících členů se nedožil 60.výročí založení sboru.“
Na konci války byli členové sboru pověřeni MNV Zdice udržovat bezpečnostní a pořádkovou službu v obci. Část členů odzbrojovala 314 německých vojáků z vojenské posádky, školy a sokolovny. Do 10. května 1945, kdy byla ve Zdicích vytvořena vojenská posádka, která tuto povinnost z hasičů sňala, drželi hasiči strážní službu u zajatých Němců.
Ruční hasičská stříkačka, která dosloužila v roce 1926, byla v roce 1948, kdy o tom bylo rozhodnuto, rozebrána a zrušena.
Poválečná léta
Po všechna léta byla v době požárů zaznamenána vzorná pomoc a spolupráce mezi jednotlivými hasičskými sbory z okolí. Všichni si vzájemně pomáhali a plnili tak veřejnosti i sobě daný hasičský slib.
Slibuji, že budeme tělem i duší připraveni pomoci bližním,
že budeme druh druha milovati,
k sobě bratrsky věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti , ale až do konce se brániti,
jak nám káže mužná čest a svědomí povinností občanských a hasičských.
V roce 1952 bylo započato se stavbou nové hasičské zbrojnice. Budova, ze které byla budována, sloužila kdysi jako stáje pro koně tehdejší pošty I na přestavbě této budovy se svojí prací hasiči podíleli. Tato hasičská zbrojnice sloužila zdickým hasičům od roku 1954 do roku 2007, kdy se sbor přestěhoval do nově zrekonstruované budovy bývalých kasáren.
